Vyzkoušejte si vlastní irskou kávu

S ohledem na nadcházející Den sv. Patrika dnes drobně odskočíme z přípravy pokrmů a budeme věnovat pozornost kávě, tedy té irské. Ne všechno, co se za irskou kávu vydává a co také platíme, je, takříkajíc, to „pravé ořechové“.

Okénko do historie

Jak už to na světě bývá, tak vznik irské kávy, jako řady jiných dobrot či vědeckých objevů, byl dílem náhody. Její historie ale není příliš stará. Píše se rok 1942 (jiné prameny uvádějí 1940) a z hrabství Limerick na západě Irska startuje hydroplán s cestujícími do Spojených států. Špatné počasí jej ale vrací po nějaké době zpět (že to bylo večer, se prameny shodují). Po úspěšném přistání pak zmrzlí cestující míří do letištní restaurace ve Foynes v County Clare. V té v té době působí jako šéfkuchař Joe Sheridan a nabízí nedobrovolným navrátilcům horkou kávu. Aby její blahodárný zahřívací účinek umocnil, tak ji lehce pokřtí whisky, a aby příliš rychle nechladla a whisky příliš nevyprchala, tak ji shora „izoluje“ našlehanou smetanou. Traduje se, že se jeden z cestujících optal, zda jde o kávu brazilskou a šéfkuchař odpověděl, že „…nikoliv, toto je irská káva“. No a už jsme doma.

Od objevu k věhlasu víc než deset let

Od přístavu Foynes je to k většímu letišti ve městě Shannon asi 17 km vzdušnou čarou a zřejmě odsud pak nastala expanze irské kávy. Prameny uvádějí, že ji v té době ochutnal jak Cary Grant (vlastním jménem Archibald Alexander Leach – anglo-americký herec, jedna z nejmilovanějších a nejpopulárnějších mužských hollywoodských hereckých hvězd své doby) či revolucionář z povolání Che Guevara. Jejímu startu do světa a následnému věhlasu pomohl ale až novinář a cestovatel Stanton Delaplane. Ten ji v roce 1952 představil majitelům kavárny Buena Vista Café v San Francisku a teprve odsud začíná vítězné tažení irské kávy nejprve napříč USA a pak i celým světem.
Svou premiéru měla mít ve zmíněné kavárně 10. listopadu 1952 a zlí jazykové tvrdí, že její majitelé Jack Koeppler a George Freeberg, spolu s Stantonem Delaplane, se při testování a hlavně zvládnutí způsobu přidávání smetany pěkně „zkávovali“. Trn z paty jim údajně pomohl vytáhnout až tehdejší starosta San Franciska George Christopher, který vlastnil mlékárnu a doporučil, že „krém“ na hladinu bude lepší dělat ze dva dny staré smetany, než z té přímo od krávy…, a ejhle, opravdu plavala lépe.

Jak tedy na to

– připravíme si zhruba čtvrtlitrovou sklenici, kterou ohřejeme nalitím vroucí vody (tedy pozor, musí být ze skla, které to snese), vodu pak vylijeme
– do sklenice přidáme 2 kávové lžičky třtinového cukru
– obsah sklenice zalijeme čerstvě připravenou překapávanou kávou (případně filtrovanou)
– necháme cukr rozpustit a přidáme „velkého“ panáka opravdové irské whisky (např. u nás známé Tullamore Dew či Jameson, ale je jich celá řada)
– na hladinu pak opatrně, nejlépe přes lžičku, nalijeme šlehačku tak, aby se „neutopila“. Výška vrstvy je cca 2 cm. Šlehačku do polotekutého stavu připravujeme z 30% smetany (tedy ať nikoho ani nenapadne použít nějaké spreje…)
– takto připravená opravdová irská káva se opatrně srká přes „smetanovou deku“ (jen barbar si obsah zamíchá…)